Únor 2016

Tak mladá a šikovná

26. února 2016 v 11:57 Ze života
Lidské mládě od páníčky a moje kamarádka nedávno se svým bratrem oslavili dohromady 22 let. V jejich 11 letech je moc šikovná. Představte si, že kamarádka si vzala od babičky smotanou šňůru, které říkají vlna a stříhala ji na malé kousky, vázala a dělala různé výtvory. Páníčka ji dala tlustý drátek na jedném konci ohnutý, nějaký podivný háček a ukázala svému mláděti jak přetahovat šňůru přes oka. Kamarádka každý den přetahuje šňůru a snaží se něco vytvořit. Už mi udělala čepičku a teď mi dělá nějaký obleček. Já ji pomáhám a trpělivě čekám, až mi vyzkouší co už udělala.

Podívejte, jak je šikovná.




Až to kamarádka dodělá, předvedu se vám v celé kráse.

Haaf Myška





Cena našich životů

19. února 2016 v 10:12 Ze života
Cena našich životů je jiná než vaše. My za vás položíme svůj život, i když žijeme moc rádi. Dokázali byste vy položit život za nás? Naš život má pro nás velkou hodnotu, který nelze zvážit ani přepočítat na peníze přesně tak jako láska.
Haff Myška

Boj s domácím leopardem

13. února 2016 v 22:07 Ze života
Naší malí sněžní leopardi povyrostli a začínají si dovolovat. Myslí si, že když mi páníčka říká Myško, že mě budou lovit. Jenže se spletli, já se totiž jen tak nedám. Bengalka, nebengalka, boj jen tak nevzdám.




Haff Myška

Moje kost !

8. února 2016 v 11:40 Ze života
Páníčka nám koupila takové zvláštní a mooooc dobré kosti. Jsou udělané z sušené kůže a nám moc chutnají. Mi zachutnali natolik, že jsem všechny kosti sezbírala na jedno místo a ochutnávám jednu za druhou. Ostatním to bylo divné, proč jim beru kost. Snažili mě zastrašit vrčením, ale já jsem se nedala. Páníčka se mi smála a říkala, že mám nějaký napoleonův syndrom. Nevím co to znamená, ale kost jsem vyhrála. Nanosila jsem si je do největšího pelechu co máme. Nikdo se neodvážil si přijít do pelechu pro kost, kterou před nějakou dobou ještě vlastnil.






Až jsem všechny ochutnala, tak jsem ostatním dovolila nachvílí si kousnout do kosti. Ale ne moc dlouho, pak jsem si je opět všechny vzala. Páníčce se moc nelíbilo, když jsem ostatním dávala štěkotem a vrčením najevo, že jsou kosti moje, tak mi je všechny vzala. Ne na moc dlouho. Asi za hodinu, nám každému dala po jedné kosti, i když se mi to nelíbilo, byla jem rádá, že mám aspoň jednu. Počkala jsem si až se páníčka nebude dívat a všechny jsem si zase rychle sezbírala. Když jsem utíkala do pelechu s poslední kosti, zaslechla jsem jen " Ty Myšáku ušaty! Kosti jsou pro všechny! " Haff, páníčka tomu nerozumí, kdyby ochutnala, tak by mi rozuměla.

Haff Myška