Září 2015

Příprava na chlad

17. září 2015 v 22:01 | Myška |  Ze života
Rána už nejsou tak teplá jako před páry dny a tráva bývá orosená. Nejsem zvyklá se ráno sprchovat. Pánička se mi směje, že vypadám jako mokrý potkan. Tráva už sice není obrovská, ale já si připadám jako bych byla v deštném pralese. Na první chladnější a vlhké počasí jsem se připravila. Pánička říká, že když se na mne dívá z vrchu, vypadám jako pásovec. Ale ze předu mi to sluší, ne?


Člověk moudrý?

16. září 2015 v 13:18 | Myška |  Ze života
Člověk je rod živočichů z čeledi hominidi, k němuž patří jediný současně žíjící druh člověka a to je člověk moudrý. Je opravdu moudrý?
Dne 16.8.2015 slunce hřálo, vzduch se horkem tetelil, teplota vystoupla nad 30°C. Lidé i zvířata vyhlédavali stín, hmyz chodil pěšky, protože se při letu potil. Pánička v ten den přišla z venku a držela v dlani dvě malinké kožešinky. Že by nová hračka? Ne, byli to vyhublé, hladové, žíznivé miminka kočiček. Víte kde k ním přišla?
Tak já vám to prozradím. Našla je v kontejneru na tříděný odpad. Já myslela, že lidé třídí jen odpadky na které jsou určeny kontejnery. Nevěděla jsem, že existuje třídění zvířat a lidských mláďat. Někdo vzal koťátka od maminky a udělal to, čemu my zvířata nerozumíme.
Pánička se o miminka začala hned starat a to ve dne i v noci. První dny byly opravdu pro ně těžké. Nejhůř na tom byl kocourek.
Teď je to už měsíc a koťátka prospívají. Moje pánička zachránila dvě bezmocná koťátka, ke kterým se někdo, kdo si říká moudrý člověk tak šeredně zachoval.
Podívej, nejsou nádherná?


Malí bojovníci a já.



Ikdyž nejsem kočka, tak jim maminku aspoň trochu nahradím.






Já jsem kočička a můj bráška na tom byl opravdu špatně. Oba jsme za zachranu vděční, mazlíme se, slastně vrníme a bavíme svým skotačením milující okolí.


Člověk moudrý je opravdu moudrý? Tak jak se chová člověk k člověku, to zvíře k zvířeti nedokáže. Jak by se vám to líbilo, kdyby se to otočilo? My zvířata bychom jako mazlíky měly vás, lidi. To je představa!
Budu se snažit věřit, že je na světě mnohem víc takových lidí, jako je moje pánička.

Haff Myška


Interview

12. září 2015 v 11:02 Ze života
Můžeme vám položit pár otázek?


Zajímalo by nás, jestli se pes dokáže stydět?



Co říkáte na blešky?


Mělo by se psům do jídelníčku přidat více zeleniny?


Co říkáte na dogtreking?


Už jste okouzlila nějakého psa?


Kde nejraději relaxujete?


Mé 1.narozeniny

11. září 2015 v 16:25 | Myška |  Ze života

Před několika dny jsem měla jeden rok. Má pánička měla velkou radost, že jsem se dožila prvního roku. Je vám to divné? Proč bych se ho neměla dožít, ale je to tak.
Dle mého profilu jste poznali, že jsem čivava. Na tom není nic zvláštního. Jenže podle fotografie nepoznáte velikost.
Začnu od začátku. Narodila jsem se sice první, ale mí čtyři sourozenci byli dvakrát větší. Vypadalo to, jako by mezi štěňátka strčili myš. I když jsem byla nejmenší, byla jsem zároveň i velká bojovnice. Když mne chtěl jakykoli sourozenec odstrčit od mléčného baru, držela jsem se vší silou. A věřte, vyhrávala jsem.
Jak mi byly tři měsíce, pánička mi udělala obleček, protože jsem neměla teplou srst jako sourozenci.


Maminka mi dělala trenažér na kousání a lovení.


V šesti měsících jsem přestala růst. Na svět se dívám z cca 15 cm výšky. Lidé kolem mne říkají, že mne přehlídnou i na anglickém trávníku.
Ale vrátím se k tomu, proč má moje pánička radost, že jsem se dožila prvního roku. Víte, když se narodí tak malinká čivava, tak málokdy přežije. Bývají nedovivinuté. A když po narození zabojuje a přežije první tři měsíce, také nemá vyhráno. I tato štěňátka umírají do jednoho roku. Většinou za to může mozek nebo plíce. Samozřejmě, že se u některých malinkých čivavek může objevit vada a to nejen viditelná. Nikdo neví jakého věku se tak malinké čivavky dožijí. Přesto, i když jsem po zdravotní stránce zdravá, užívám si každý den života.
Fota z mých narozenin :






PS : ten kus masa není z mamuta

Haaf Myška

Život je nebo není fér?

10. září 2015 v 13:11 | Lenka Holubová
Matka příroda si na na naší planetě zařídila a uspořádala život pro flóru a faunu. Do které patříme i my lidé. Jsme svým způsobem zajímavé živé bytosti. Jako jediní si klademe různé otázky a různě na ně odpovídáme. Přesně tak, jako je téma na tento týden.
Když se nad životem globálně zamyslím a pro někoho život fér není, tak mi nemějte za zlé, život fér je, ale my nejsme fér.
Jakmile se poprvé nadechneme, začneme svůj život prožívat. Ze začátku jsme vedeni svými rodiči. My, kteří jsme měli rodiče, ač byli chudí či bohatí, jsme byli vychovávání podle jejich představ. A start života jsme měli o něco jednoduchší, než ti, kteří skončili v různých ústavech. Tak tohle není fér! Nakonec přišel věk, kdy jsme se osamostatnili a náš život si začali řídit sami. Přišly životní překážky, sklamání, občas jsme museli ustoupit, něčeho se odřict, jít jinou cestou než jsme si malovali, atd.. To opravdu nebylo fér. Ale tohle je život! Ze špatných životních situací, bychom si měli brát ponaučení. Cestu životem si každý částečně řídí sám, z menší části nam ji řídi okolí. Jsme různí a i tohle je život. Navzájem se všichni doplňujeme, i když si mnozí z nás mysli, že to tak neni.
Život není fér, když vychovávate děti, staráte se o své staré rodiče a prarodiče, chodíte do práce nebo si užíváte starobního důchodů a někdo si usmyslí, že zem ve které žije potřebuje víc. Dá dohromady stovky chlapů a nechá obsadit jinou zem. Obsadí ji za různým účelem, např. nerostné suroviny a dělají si na ně nároky nebo si myslet, že jako jediní nastolí pořádek, atd.. Tenhle život není fér! O tom, který život je fér a který není, bychom mohli rozebírat několik hodin nebo dokonce několik dní. Všichni bychom se měli zamyslet a udělat si život pro sebe a své okolí krásným. Tenhle život bude fér.
Nakonec bych chtěla jen dodat, že když budeme férovi my, bude férový i život.