Barevný pták

29. července 2017 v 10:37 |  Domácí mazlíčci
Haf, už jste někdy viděli takového ptáka?


Já už jo a dva. Když jsem s naší partou vyběhla na zahrádku, tak jsem na ně narazila. Jsou velcí jako já a když natáhnou krk, tak jsou vyšší. Páníčka se k nim dostala zvláštním způsobem. Abyste pochopili, ona je takový divný patron. Nemůže se dívat na jakékoliv zvířátko, kterým je jakkoliv ubližováno nebo ho jen tak někde jako zapomenou nebo odloží, ujme se ho. Samozřejmě, že nesedne do pojízdné plechové krabice a nejede pro to zvířátko, protože tam nějaké má problém. Postará se o něj, když ho najde nebo za páníčkou příjdou lidé, s prosbou, jestli by jim nepomohla. A tito dva ptáci se zase k páničce dostali podobným způsobem. Akorát jim nebylo ubližováno a nikdo je nikde nezapoměl. Jen ti co je měli se nemohli o ně dál starat a zájemce žádný nebyl, kdo by si je koupil. Páníčka sice říkala, že přes ptáky není, ale vzala si je.

Tito ptáci patří mezi bažanty - koroptve, jmenují se Orebice rudé. Páníčka ví, že koroptve jsou chráněným druhem, které u nás žijí ve volné přírodě. Tu jsme také měli, ale ne dlouho, byla vypuštěná do přírody, tam kde patří, jak páníčka říká. Jenže Orebice se vypustit nesmí. Není to totiž druh, který u nás volně žije. Pochází z Jižní Evropy, severní Afriky, Asie a Turecku. U nás se chová jako okrasní bažanti. Haf, je to pták na okrasu, ale také k žárdlu. Maso je moc dobré nejen pro nás, ale i pro lidi. Taková delikatesa, haf.

Haf, haf, prozatím se loučím Lotti
 

Krmení dravé zvěře

25. července 2017 v 12:21 |  Ze života
Spousta majitelů zvířátek si mezi sebou vykládají a ptají se navzájem na různé věci a zkušeností. Patří mezi ně i otázka " Čím krmiš? ". Tuto otázku páníčka dostala už mnohokrát a myslím si, že ji neslyšela naposled.

Každý lidský tvor má svůj názor na krmení svého miláčka a také různé zkušenosti. Většinou to nejsou zkušenosti, ale rady od druhých. Je spousta majitelů, kteří sedí u takové divné bedny, u které se občas rozčilují, když jim tam nejde nějaký signál, aby se mohli podívat na to co zrovna potřebuj. Lidé tomu říkají internet. Páníčka ho má taky v takové skládací černé knize. Když na tom tkz. internetu není, sklopí knihu a je to. Občas se směje, protože prý je legrační co tam nachází. No, haf, dle mého názoru to zase k smíchu není, jen chloupost některých lidí. Proč? Tak já vám to řeknu, haf.

Na trhu je spousta krmení pro pejsky - granule, konzervy, kapsičky. Každý výrobce tvrdí, že zrovna to je pro nás nejlepší. Dokonce to mají rozdělené do skupin. Granule klasik, prémium, superprémium, barevné i nebarevné. Ty barevné některé obsahují umělé barvivo a některé prý přírodní. Jsou z obilovin a někteří píši bez obilovin. Haf, haf, to abych si zaštěkala " Bez obilovin ". Píši bez obilovin a ve složení je napsáno - obsahuje rýži nebo kukuřici. Lidi, vzpamatujte se, co je rýře a kukuřice? Přece obilovina! Co se týče o obsahu masa, je to různé. Některé granule kolem masa ani neprošlo, jso uspíše pro vegetariány a některé maso obsahují. Konzervy a kapsičky se také dělí do skupin. Je to stejné jako u granulí. Chemické přísady tam jsou vždy, bez nich by do těch výrobků nemohli jinak strčit vitamíny, minerály atd..

Granule nejsou špatné, některé z nich jsou až moc chutné. Ale je to opravdu zdravé pro nás pejsky? Žrát celý svůj život jen granule? Konzervy a kapsičky jsou moooc chutné, ale z některých se také dost nabírá na váze. Jsou to ty bez čisté svaloviny. Kapsičky či konzervy co mají ve vnitř měkké kousky a chutnají jako přísada co páníčka občas používá u vaření do polévek nebo omáček. Říká tomu ochucovadlo magi. Jednou se ji trochu vysypalo na zem, haff, to byla dobrota. Ale pánička se mooc zlobila, že můj a od ostatních kamarádů byl jazýček rychlejší než páníčka s hadrou. Prý to není zdravé. Jo, to tak páníčce žeru. Pro lidi to zdravé je a pro nás ne?

My dostáváme také granule a některé jso opravdu moc dobré. Jen nedostáváme barevné. Páníčka nám dáva hlavně syrové maso a kosti. Občas nám uvaří maso, které má silnou chrupavku, kterou nemůžeme rozdrtit zuby. Teď se určitě někteří z vás smějí tak, jak jsem se již zmínila jako páníčka. Ano páníčka nás krmí syrovým masem. A když bydlíme v její boudě, tak si ji hlídáme, aby jsme podávání našeho přídělu nepromeškali. Haf, nemá to lehké, když se všichni na ni vrhnem.

Řeknu vám co říká páníčka, když se jí ptali - proč syrové maso:
Podívejte se na svého psa, je to býložravec nebo masožravec? Z čeho pes pochází? Pes je domestikovaný z divokého psa. Jeho ještě žíjící příbuzní psi divocí a vlci se čím živí? Žerou syrové maso, kosti atd.. Jak jsou stavění, vyvinutí a kolik vydrží? Už jste někdy viděli, aby takový divoký pes či vlk si vařil maso nebo žral granule? Doma milý chovateli máš psovitou šelmu, sice domestikovanou, ale máš. A dáváš tomu svému miláčkovi opravdu to nej jak říkáš? My lidé nejíme jen chleba a rohlíky, ale také si k nim vemem něco jiného. Syrové maso psí organismus dokáže krásně zpracovat a veme si z něj vše, co je opravdu potřebné. Když pes okousává syrovou kost nebo žvýká šlachu, chrupavku, tak si při tom čistí ze zubů plak. A to nemluvě o tom, že v kostech a chrupavkách jsou látky pořtebné pro psí tělo. Pes který dostává syrové maso je lépe vyvinutý - svalová hmota, klouby, kosti. Netrpí s nedostatkem vápníku a jiných látek, které mají za příčinu různé onemocnění. Dáváte opravdu svým miláčkům to nej jak říkáte? Kdybyste položili na zem misku s granulemi a kousek dál misku s masem, ke které misce by ten váš miláček zamířil?

Haf, ono totiž všechno se vším souvisí. Ne, abyste granule svým miláčkům vysadili z jídelníčku. My je rádi křupeme. A také, aby vás nenapadlo hned položit mísu s masem před svého miláčka! Když není na něj zvyklý, musíte ho na to zvykat pomaloučku a dávat mu maso po kouskách.

Chovatelé ptáků, plazů a jiných chovaných zvířat zřejmě nemají takové dilema s krmením jako chovatelé psů a koček - granule nebo maso.

Náš příděl - krmení dravé zvěře




Haf, haf, vrrrrr, to byla dooooobrota. Lottinka





Poloha při odpočinku

21. července 2017 v 10:56 |  Domácí mazlíčci
Včera bylo tak, že jsme pomalu tahali jazyk po zemi a dnes se tomu nahoře stala havárie. Prasklo zřejmě potrubí na vodu a my jsme to dole odskákali. Valí se sem takový proud vody, že když jsme vyběhli na zahrádku si ulevit, byli jsme mokří až na kost.

V takovém počasí se nedá nic dělat, jedině tohle:


A naše kamarádky odpočívají takhle. Je to sice starší foto, některé už mají nový domov, ale pohled je úžasný.
Haf, nemám pravdu?



Teď se odplazím do pelechu a budu nabírat síly, dokud ten nahoře si nespraví tu havárii. Pak plná síy, vyběhnu na zahradku a začnu zlobit páníčku. Ale jen trošku, slibuji, hafff. Lottinka

 


Lotti, Any, jste lumpi!

20. července 2017 v 22:13 |  Ze života
Dnes byl opravdu sluneční den. Zaslechla jsem páníčku jak říká, že na teploměru je 35°C ve stínu. Na naší zahrádce svítí sluníčko, ale máme tam i stín. I dnes jsme byli všichni na zahrádce a ppořádně jsme si to užili.

Už jsem se vám zmínila o nové kamarádce Any. Když ji páníčka přivezla, tak jsem z ni měla šok a bála se ji. Ale teď jsme největší kamarádky. Páníčka říká: "To se teda spárovali ti praví. To je dvojka lumpů." No, nevím co tím páníčka myslí, ale občas na nás křičí "dost!".

Když jsme byli dnes na zahradě, tak jsme hráli na honěnou s větví, škubanou a lov. Na lov se hraje tak, že každý den se loví jeden ze smečky. No a právě dnes jsem byla lovená já. Při našich hrách je nám jedno jestli přeběhneme přes nějaké traviny, o které se stará páníčka. Třeba takové pnoucí lopuchy s velkými žlutými květy. Nebo přes kopeček, kde si lidské mládě dalo kameny, kamínky a takovou divnou trávu s tlustými listy. A když jsme se po několikáte proběhli po trávě, která voněla mentolem, tak páníčka zakřičela : " Lotti, Any, jste lumpi! Už dost!" Zastavili jsme se, jazyky jsme měli až na zemi a kde jsme stáli, tak jsme se vybulily a odpočívali. Něco vám povím, kdyby páníčka na nás nezakřičela, stejně bychom si za chvíli lehli. Bylo opravdu horko. I kosi se koupali v naší misce s vodou. A máma s tátou a dědou už leželi delší dobu.

Já s Any páníčku očas opravdu zlobíme, ale i přesto se s námi rozdělí o svůj pelech. Je větší než náš, vlezeme se tam všichni.

Já a Any na zahradě.




Haf, prozatím se loučím. Lottinka





Páníčko co jsi to přinesla?

18. července 2017 v 22:52 |  Ze života
Haf, napíši vám co jsem zažila před několika měsíci a měla jsem z toho málem smrt.
Jednou nám páníčka říkala, že se naše smečka zvětší. Když byla mnohem mladší, něco se ji moc líbilo a teď si to prý může dopřád.

Jednoho dne přišla s lidskými mláďaty a něco položila na zem do místnosti, kde se nejvíce zdržujeme. Všichni jsme přiběhli a můj čuchometr mi říkal, je to další kamarád pes. Přišla jsem blíž a čuchometr měl pravdu, mělo to pach psa. Stála jsem k zadní části a abych viděla čumáček, obloukem jsem se dostala až na předek. Hafíííííí, co to jeeeee? Kňučela jsem a utíkala se schovat do pelechu. Nevěřial jsem svým očkám a nechápala jsem, když mi čuchometr říkal, že je to pes a já pak psa neviděla. Bylo to nějaké zdeformované. Když se to, co si údajně říká pes ke mě přibližovalo, rychle jsem utekla do jiného pelechu. Ještě, že páníčka nám do lidské boudy dala více psích pelíšků.

Víte jak to vypadalo? Ze zadu jako pes, který stratil ocas a předek. Brrr, když si na to vzpomenu, šok. Hlavu to mělo dokulata, uši každé jinde a čumák mezi očima. Vypadalo to, jakoby ten pes při běhhu přehlídl stěnu, narazil do ní a tak dostal čumák mezi oči. Chodilo to jak lidský samec, který má boule na rukách a ruce při chůzi drží, jako kdyby držel melouny. Já čivavka, mám být kamarádka s takovou obludou?

Obcházela jsem nového člena pár dní. Nakonecc jsem si k ní našla cestu. Je to Bostonka a nevypadá zas tak hrozně jak jsem ji viděla poprvé. Je to super kousací hračka. Vůbec ji nevadí, když ji koušu do pysku nebo ji tahám za líce či krk. Ona mě zase tahá za ocas. To asi proto, že sama žádný nemá. Jmenuje se Any a páníčku stále pronásleduje. Dokonce i do místnosti, kde lidé dělají svou potřebu. Já za páníčkou taky chodím a dokonce i zakňučím, když mi zavře dveře před čumáčkem. Ale Any vždy proklouzne, jak to dělá nevím a to je mnohem větší než já.

Tohle je Any - Bostonský teriér


Myška přešla na druhý břeh

15. července 2017 v 17:25 |  Ze života
V úvodu bych vás všechny chtěla pozdravit. Jmenuji se Lotti a převzala jsem tento blog po mé sestřičce.

Sestřička Myška dne 11.7.2017 zemřela. Za měsíc 14.8. by měla tři roky. Byla moc malinká, když se narodila a bojovala o život, jako ostatní štěňátka. Jak vyrostla měřila v kohoutku 14,5cm a měla občas problém s dýcháním. Naše páníčka věděla, že nebude dlouho žít, ale i ona nemohla vědět jak dlouho. Celou dobu se měla s námi moooc dobře. Když nás Myška opustila, netrpěla. Usla ve spánku.

Mláďata od páníčky Myšce udělali vedle lidské boudy hrobeček. Ikdyž s námi už není, máme ji stále ve svých srdcích.


Haf, ikdyž s námi nejsi Myško, já s rodiči nezapomeneme a budeme hlídat tvůj hrobeček.
Tvá sestřička Lotti s mámou a tátou.

Lottinka

16. července 2016 v 21:10 |  Ze života
Představuji vám svou setřičku, která nejde do světa jako její sestřičky z vrhu. Zmíňovala jsem se už o její váze a kolik měří. Mnozí z vás si nedokážou představit jak je asi veliká. Pánička Lottinku vyfotila u předmětu, který každý zná a tak vaše představa bude o to jednodušší.

Nebudu vás napínat. Tohle je moje sestřička Lottinka o necelé dva roky mladší.




Tak tohle je Lottinka, je ještě štěňátko, ale o moc už nevyroste.
Haff Myška

Zlobivé sestřičky

13. července 2016 v 22:09 |  Ze života
Nedávno mé sestřičky oslavili měsíc svého života a už se projevili jako psovité šelmy. Jako všechny štěňátka se učí trhat, vrčet, štěkat a lovit. Moje sestřičky nejsou výjimkou a trénovali se netradičně až moc šelmovsky. Při hře se zaměřili na nejmenší sestřičku, které páníčka dala jméno Lottinka a co s ní dělali byla hrůza. Jedna ji škubala za ucho, druhá za krk, třetí za jednu nohu a čtvrtá za ocásek. Jakmile páníčka slyšela netradiční zvuky, hned přiběhla k sestřičkám a začala šíleně nadávat. Já jsem s mámou a tátou zalezla do pelechu, z kterého nám jen čouhali uši. Sestřičky ukončili svou netradiční hru, koukali na páníčku a přitom vrtěli ocásky. Páníčka vzala Lottinku, hlavička ji jen visela, slabě dýchala a otevírala tlamičku, jakoby se snažila lapat po dechu. Nedovedete si představit jak páníčka vypadala, krve byste se ji nedořezali. Masírovala Lottince hrudníček a když začala normálně dýchat, mamince odstříkala mléko a v stříkačce ji ho dala. Ta se snažila polykat, bylo vidět, že má hlad a chce žít. Asi dvě hodiny Lottinka spala. Po probuzení běhala, vrtěla ocáskem a když páníčku neviděla, tak kňučela. I když má jen měsíc, tak už ví kdo jí zachránil život. Samozřejmě ji páníčka oddělila od ostatních sestřiček, aby ji neublížili. Víte, ona Lottinka má 183g a malinkou tlamičku od ostatních sestřiček, kteří mají 360g až 390g, tak se jim v takové psí hře nemůže rovnat. Páníčka Lottinku pouští k sestřičkám, aby si s nimi mohla pohrát, ale jen pod jejím dohledem. Prozradím vám ještě, že Lottinka měří od kohoutku ke kořene ocasu 7cm. Tak si můžete udělat představu o její velikosti.

Poznáte, která je Lottinka?


Lottinka spinká a láduje do sebe namočené granulky už pár dní odděleně s maminkou, která sem tam přebehne k ostatním sestřičkám, aby jim ještě dala napít z mléčného baru zbytek mléka, které se jí ještě tvoří. Za pár dní maminka sestřičky odstaví a oni budou připraveny odejít do nových domovů. Lottinka s námi zůstane, tu páníčka z domu do světa nepustí.

Lottinka při obědě.


Vždy po jídle vypadá Lottinka takhle.


Máma Lottinku po každém jídle musí pořádně umýt.


Lottinka je sice moc maličká, ale má obrovské srdíčko a páníčka už tam má své místo.

Haff Myška



Sestřičky

20. června 2016 v 22:59 |  Ze života
Po delší pauze jsem konečně přemluvila páníčku, aby mi pomohla napsat pro vás zprávičku. Páníčka byla v pohotovosti, protože se moje mamince narodilo pět čivavích štěňátek, jsou to fenečky. Mohu slavnostně tímto oznámit, že mám sestřičky a jedna se mnou bude bydlet. Proč si páníčka jedno štěňátko nechává? Je to velmi jednoduché, je malinká jako já. Abych byla přesnější je ještě menší. Moje porodní váha byla 69g a má sestřička po narození vážila 59g. Má se čile k světu a už na nás kouká. Moje kohoutková výška je 15cm a sestřička bude také malinká. Páníčka předpokládá u moji sestřičky stejnou nebo ještě menší kohoutkovou výšku. Už se nemohu dočkat, až budeme spolu dovádět. Páníčka říká, že je to druhý vrh, který se narodil ve stejný den, měsíc a v roce mají také stejné číslo jako vrh kočiček s PP. Ten kočičí vrh ji přinesl velký úspěch a já si myslím, že to může očekávat i u vrhu od mé maminky. Kdo ví, ale nemyslíte, že nar.koťat 6.6.2006 a mých sestřiček 6.6.2016 něco znamená? Já nevím, necháme se překvapit. Já vás budu o průběhu vývoje sestřičky informovat.

Poslední vážení sestřičky 20.6. váhá 130g, jeji sourozenci vážili od 289 - 300g.










Konečně bez oblečku

25. května 2016 v 9:01 |  Ze života
Hafff, dlouho jsem se neozvala, ale už jsem zpět. Venku se nám zlepšilo počasí a já se vydala se svou mámou ven. Vyběhla jsem bez oblečku, sluníčko příjemně hřálo, tak jsem jej nepotřebovala. Procházka byla úžasná.

Já a moje máma.


Mami, nech toho mravence a pojď se ještě fotit!


Nakonec se máma nechala přemluvit. Jsme sehraná dvojka co?



Mi focení nevadí, mám ho ráda, ale mámu už to přestalo bavit a opět něco hledala mezi trávou.


Vycházka byla vyčerpávající. Doma jsem si lehla k tetě do pelechu a odpadla jsem.








Kam dál